hrách skončila desátá, čímž zajistila České republice účastnické místo v Paříži. Na světovém

vám to tajemství: knihovny. Za první republiky jsme byli posedlí zakládáním knihoven a

první návštěvy Travise Scotta v České republice bylo označováno za rapovou událost roku....dalšími zastávkami, včetně jedné v České republice. Asi nepřekvapilo, že se všechna vystoupení

Dost možná bude jedním z nováčků základní sestavy. Antonín Barák, český záložník a zástupce kapitána, před sobotním zápasem s Gruzií přesvědčoval: „Chci uspět za každou cenu. Celý tým je nastavený stejně. I po porážce s Portugalskem z něj cítím velkou energii, mám hrozně dobrý pocit a věřím, že to zvládneme.“

Klidně se mohl zpočátku soustředit na jiné věci. Hlavu by mu nikdo neutrhnul, kdyby mluvil rodnou španělštinou a na pomoc si přizval portugalského tlumočníka, co drobné rozdíly mezi oběma jazyky v mžiku smaže. S hráči by se v klidu domluvil anglicky, neboť většina z nich stejně dlouhodobě působí v zahraničí. Jenže Roberto Martínez od prvního dne v roli kouče portugalské reprezentace trval na tom, že na veřejnosti i s médii bude hovořit výhradně portugalsky: „Učím se a za případné nedostatky se předem omlouvám. Ale budu se snažit.“

je dostupná celosvětově, ale v České republice byla implantována vůbec poprvé. O

a podle vyjádření představitelů Autoklubu České republiky (AČR) se na lepší podmínky mohou

lékařské techniky, firma Teleflex, v České republice. Zatímco v Hradci Králové se vyrábí,...závislost na plynu. Teleflex má v České republice dva závody. Jaké to jsou a

Zvládl to. Ačkoliv jeho nástup do funkce hlavního trenéra reprezentace vyvolal mezi hokejovou veřejností značnou kontroverzi, důvěru si bezpochyby zasloužil. A to koneckonců v sezoně také potvrdil. Radim Rulík dovedl národní tým po dlouhých čtrnácti letech ke zlatým medailím. Aby dosáhl na úspěch, musel učinit několik nepopulárních kroků. Nicméně si neustále stál za svým. Redakce iDNES.cz vybírá pět tahů, které se podepsaly pod Rulíkovým tažením k titulu.

Už bývá tradicí, že trenéra zlatých hokejistů zmáčí od hlavy až k patě. Radima Rulíka z dávky šampaňského štípaly oči, na krku ho tížila skleněná medaile prošpikovaná zlatem. Ale po týdnech nervů si mohl konečně ulevit. Oddechnout. Vyšlo to. Dovedl Česko k titulu mistrů světa. V Praze.

Býval trochu smolař. Mistr tyčka. Tři roky a osmdesát zápasů čekal, než vstřelí v Česku gól. „Hodně dlouho, co? Ale neužíral jsem se tím. Fotbalový život není jen o gólech,“ poví výtečnou češtinou Vachtang Čanturišvili. Gruzínec, který kope v Jablonci.

Leckteré jsou tak zvláštní, že si zaslouží něco vysvětlujících slov. Další již docela nové a překvapující nejsou, protože na ně trendy upozorňovaly. Sexuální fetiše křižují Evropou, každá země má však svého favorita. Česko se přitom o svou nejpreferovanější libůstku s nikým nedělí.