jímž byl úterní požár historické budovy burzy. Ta zcela vyhořela a z její

V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

zelené a modré by nepopsali to, čeho jsme svědky. U jezera Alaudin určitě

každopádně musí moc dobře vědět, do čeho jde, jelikož se s odporem hráčů

stránek, nejen z běžného života. Vím, čeho jsou lidé schopní, a domnívám se,

konci nezjistil, že už nemám z čeho brát,“ popisoval. „Tohle vítězství je určitě

si naplánovali a přehlížíte vše, do čeho se vám nechce. Nevadí, potřebujete k

práci ve zralém věku, mají skutečně čeho obávat. „Chce to stanovit si priority a

podílových fondů, ETF (fondů obchodovaných na burzách) nebo přímé investice do akcií a

Lehečka. „Ostatní jsou si dobře vědomi, čeho jsme schopní a jaké výsledky umíme

to platí pro firmy obchodované na burze. Musíme si uvědomit, že cena akcií...které tvoří ceny téměř jako na burze. Zřejmě dávají slevy, nebo zdražují podle

můžeme být na sebe pyšní. Nemáme čeho litovat, měli bychom si podat ruce