„Byli jsme součástí první generace obětí svobody. Lidé bez domova, to byly tenkrát

nově odhalenou sérii podvodů stíhán na svobodě, hrozí mu dva roky až osm

kteří by mohli bojovat za naši svobodu, je klidně až v zámoří. Nemají si

na respektování soukromého a rodinného života, svobodu projevu a informací, ... projevu a informací, svobodu sdružování, právo na profesní mlčenlivost, jakož

města. Já se těším na tu svobodu, možnost zajít si na zmrzlinu, zajít

ve Varnsdorfu jako první po trefě Svobody, za Severočechy vyrovnal po změně stran

Janem Procházkou, Adélou Čihákovou a Jaroslavem Svobodou. Dvě busty zůstanou u břehu lipenské přehrady.

rondelu po křižovatku s ulicí Gen. Svobody v jednom směru a v druhém...přes ulice Havlíčkova, Soudní a Gen. Svobody na Kojetínskou ulici. Přičemž v částech

po přiznání soud podmínečně propustil na svobodu až do vynesení verdiktu, lékař má

let vězení za krádež, porušování domovní svobody a poškození cizí věci. Pro spolupachatele

stopu. Ve městě trávil poslední chvíle svobody. Osud přivedl slavného spisovatele a novináře

Spor mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem o stanovení data, jež by mělo připomínat význam samizdatu před rokem 1989 (a jistě i v něm), mne zaujal – nikoliv však kvůli volbě konkrétního dne, ale kvůli užití slova „samizdat“, jež mne v tomto kontextu ruší ze dvou důvodů.