V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

že už se tu nemá do čeho pustit. Navíc porosty, které kalamitu přežily,

nějak zadat nebo jít do něčeho, čeho byste zpětně litovali? Váňa: Máme jasně nastavená

Recep Tayyip Erdogan jen z čestné lóže poněkud zdrženlivě tleskal a krajanům mával.

nervózní. Já se těším. Vím, do čeho jdu. Věřím schopnostem hráčů i svým.

„Teď už ale pořádně víme, do čeho jdeme. Doufáme, že to letos bude

konci nezjistil, že už nemám z čeho brát,“ popisoval. „Tohle vítězství je určitě

stránek, nejen z běžného života. Vím, čeho jsou lidé schopní, a domnívám se,

zelené a modré by nepopsali to, čeho jsme svědky. U jezera Alaudin určitě

Lehečka. „Ostatní jsou si dobře vědomi, čeho jsme schopní a jaké výsledky umíme

tribunu, jeho maminka sedící ve VIP lóži brečela také. Vždyť zkušený Cristiano Ronaldo

Amy, aby ženám ukázala, že není čeho se bát.