„Teď už ale pořádně víme, do čeho jdeme. Doufáme, že to letos bude

Dítě nechce být jen něco, do čeho matka promítá svou dokonalost. Takovou dceru

jímž byl úterní požár historické budovy burzy. Ta zcela vyhořela a z její

V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

zelené a modré by nepopsali to, čeho jsme svědky. U jezera Alaudin určitě

každopádně musí moc dobře vědět, do čeho jde, jelikož se s odporem hráčů

si naplánovali a přehlížíte vše, do čeho se vám nechce. Nevadí, potřebujete k

stránek, nejen z běžného života. Vím, čeho jsou lidé schopní, a domnívám se,

práci ve zralém věku, mají skutečně čeho obávat. „Chce to stanovit si priority a

konci nezjistil, že už nemám z čeho brát,“ popisoval. „Tohle vítězství je určitě

podílových fondů, ETF (fondů obchodovaných na burzách) nebo přímé investice do akcií a

můžeme být na sebe pyšní. Nemáme čeho litovat, měli bychom si podat ruce