práci ve zralém věku, mají skutečně čeho obávat. „Chce to stanovit si priority a

tolik není. Asi není úplně z čeho vybírat, jako když tam bývalo 80

aktuálně modernizací za 350 milionů korun. Čeho konkrétně se rekonstrukce dotýká? Dotaci na projekt

tam projede hlavou: Bože můj, do čeho jsem se to vrhla? Na druhou

gradovala, rána začala vlivem stresu znovu krvácet. Čeho nejhoršího jste musela být svědkem? Mámu fackoval,

bylo zásadně odlišné od toho, z čeho jsem odjížděl za socíku. Zúročil jste zkušenosti,

konci nezjistil, že už nemám z čeho brát,“ popisoval. „Tohle vítězství je určitě

nějak zadat nebo jít do něčeho, čeho byste zpětně litovali? Váňa: Máme jasně nastavená

„Teď už ale pořádně víme, do čeho jdeme. Doufáme, že to letos bude

V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

podílových fondů, ETF (fondů obchodovaných na burzách) nebo přímé investice do akcií a

jsem dost zklamaný. Jste na to, čeho jste dosáhl, pyšný? Pyšný? To asi