V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

že různých „revolučních“ způsobů ovládání kdoví čeho tu už v minulosti bylo dost:

Vůbec jsem si neuměla představit, do čeho jdu, ale baví mě to hrozně.

bychom se tam dostali a z čeho léčbu zaplatili. Naštěstí jsme dostali kontakt

hlavou. Ve Spartě už zažil asi vše, čeho lze v českém prostředí dosáhnout. O

takhle polopaticky, takže divák se nemá čeho přidržet. Výprava včetně kostýmů sice nabízí nespočet

nervózní jako prase. Nevěděla jsem, do čeho jdu, což jinak nemám ráda.“ „Ale když

mají, jejich herectví prospěla. Měly z čeho čerpat, protože jsou propojeny velkou tragédii.

zakázáno pořádání hromadných akcí, jako jsou burzy či výstavy ptactva,“ sdělil Majer. Nejedná

nebyla vaší první volbou. A podle čeho byste se vůbec rozhodovali? Rozhodla by

to platí pro firmy obchodované na burze. Musíme si uvědomit, že cena akcií...které tvoří ceny téměř jako na burze. Zřejmě dávají slevy, nebo zdražují podle

co není „mejdlo“, a všechno, z čeho není druhý den únava. To znamená,