procházejí pohřební průvody. Lidé na hřbitov nosí rakve zabitých zahalené ve žluté vlajce

ho do všeho kvůli kaloriím. Hodně nosím oříšky, vločkové kaše, burákové máslo, někdy...někdy i kus špeku pro chuť. Hlavně nosím všeho hodně. Je neuvěřitelné, kolik toho

na bolest v krku, kašel, kapky do nosu. Samozřejmostí jsou dezinfekce na odřeniny a drobná

kteří z dodávky vynášejí pytle a nosí je do sklepa jeho domu. Poznávací

aby zjistil, co vám přelítlo přes nos. Jestli mu to neřeknete, riskujete, že

a velmi zdatní. Jejich oči, zrak, nos, všechno je zaměřeno na to, aby

pozemkového fondu, který mi strkal pod nos papír se soupisem pozemků, které byly

jejíž styl je označován jako „žraločí nos“ a vizuálně se blíží elektrickým modelům

kop z otočky, kterým Gaethjemu zlomil nos. A tenhle moment změnil průběh celého

na pláž před jejich stánky lidé nosí vlastní občerstvení. Italové se ale odmítají...nebo si do autobusu na pláž nosí obrovské melouny. Postupem času se tento

se to zas neobešlo bez spáleného nosu, loupající se kůže a nepříjemných pocitů?

kompozice jsou vlastně hudba pro náš nos. Všimněte si i podobnosti v názvosloví: