něj „inspirativní kampaň“. „Všichni viděli něco, čeho jsem se brzy naučil tolik si

můžeme být na sebe pyšní. Nemáme čeho litovat, měli bychom si podat ruce

takhle polopaticky, takže divák se nemá čeho přidržet. Výprava včetně kostýmů sice nabízí nespočet

i ctnosti. Křesílko v běžné novinářské lóži na mě v majestátním Air Canada

byl ještě zajda a nevěděl, do čeho jdu. Pak bylo covidové Tokio. Paříž

Senátem a také nad Sněmovnou reprezentantů. Z čeho však mají kremelští úředníci strach, jsou

nejsou role. Tady tě nemáme do čeho obsazovat, nevypadáš jako Čech.‘ Pak se

sám od sebe čekal víc, než čeho je reálně schopný. Nakládá si na

ročníků soutěže Czech Press Photo. Podle čeho jste je zvolil? Vybral jsem fotky, které...Před Londýnem jsem už věděl, do čeho jdu, takže jsem na to byl

Van den Boomen proměnil bezpečně. Těžko říct, čeho se slávisté v úvodu tak báli.

nic, co bychom vyloženě potřebovali a bez čeho bychom se neobešli. A pokud jde o popíjení

věcí. Když si zpětně uvědomím, do čeho všeho jsem vlezl… Úplně bez rozvahy.