V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

sám od sebe čekal víc, než čeho je reálně schopný. Nakládá si na

aktuálně modernizací za 350 milionů korun. Čeho konkrétně se rekonstrukce dotýká? Dotaci na projekt

věcí. Když si zpětně uvědomím, do čeho všeho jsem vlezl… Úplně bez rozvahy.

tolik není. Asi není úplně z čeho vybírat, jako když tam bývalo 80

především v útoku mají trenéři z čeho vybírat. Proto věří, že produktivita se

že musíme nabídnout i něco jiného. Do čeho jste se tedy pustili dál? Vojta: Do

dokumenty o Africe a trápilo mě, čeho všeho jsou lidi schopni kvůli penězům,

knih, v Česku zhruba 800 tisíc. Čeho se sami bojí? A kde jsou...touhu po odpovědích a znovunastolení řádu. Čeho se nejvíc bojíte? Alexandra: Mám samozřejmě hodně

zaplní nejen emporu, ale také boční lože. Každý z amatérských sborů si připraví

jsem dost zklamaný. Jste na to, čeho jste dosáhl, pyšný? Pyšný? To asi

Troufnu si tvrdit, že vím, do čeho jdu. Proč? Protože ať zápasy dopadnou