úlet,“ napsal na sociální síti Petr Ch. Dalšího uživatele naštvalo sobotní zpoplatnění, protože

V předvečer pátého výročí vzniku republiky se spisovatel Karel Poláček ve svém novinovém článku rozepsal o jisté dramatické národní újmě: z českých a moravských ulic začaly podezřele mizet klobouky. Snad prý z důvodů jakési přírodní filozofie začali muži nosit své klobouky spíše v ruce, nebo dokonce vybíhali do ulic prostovlasí, živení chabou nadějí, že jim snad takto slezou vlasy až o poznání později.

se nebojím, že bychom neměli z čeho vybírat. Dokonce se nám sami ozývají

byl táta zklamaný. Ne! Věděl, do čeho se pouštíme, nakonec jsme zvládli 111

možná trošku připít a budu spokojený, čeho jsem dosáhl.“ Slova chvály na Hudáčkovu adresu

zvládá za dva normální Čechy. „Tak u čeho jsme to byli?“ uvelebí se v

A když během turnaje není do čeho píchnout, je to vlastně ideální stav. O

Babalolou to v jedné z čestných lóží bouřlivě prožívali. Většina sparťanských fotbalistů navlékla hokejové

kapse malý klíč. Na otázku, od čeho je, se Louda vykrucoval, ale brzy

rozepsaný plán na každý den, kolik čeho bychom měli do těla dostat, abychom

O2 areně a všímat si, do čeho jsou fanoušci oblečení. Dominují dresy se

hráče do pořádku, ale máme z čeho vybírat. Věřím, že se připravíme tak,