Kam se to všechno propadlo, sláva Divínova a Nepelova, věhlas Sabovčíkův a Barnův? Zaprášeny jsou olympijské medaile, polozapomenuty tituly mistrů světa a Evropy! Šedovlasý muž, stále ještě pevného držení těla, i když už bez proslulé pohybové elegance, pokrčí rameny: „Dnes kdekdo skáče trojitého axela, jenom u nás by to byl zázrak.“ Kam zmizela jistota mužných, vysokých skoků, místo nichž současníci předvádějí festivaly pádů, provázené výmluvami trenérů? „Na jistotě záleží, v pravý okamžik skákat bez zábran! Že neunesou psychický tlak od rodičů a trenérů? Když budou chtít, unesou všechno. Ať si věří!“

Rychlý jako střela, drahý jako vesmírný koráb. Tak se dá ve zkratce charakterizovat supervlak Maglev, jenž má být odpovědí na budoucí potřeby už tak zahlcené japonské dopravy. A možná nejen jí. S využitím síly magnetů má dosahovat závratných rychlostí. S trochou nadsázky se dá říci, že umí létat. Překážkou jeho zavedení by snad mohla být jen vysoká cena převratné technologie.

politice píše do časopisů ATM, Válka REVUE, Zbraně, II. světová a několika dalších. První

Láska se sice koupit nedá, ale přesto může představovat skvělý byznys. O tom se každý rok před 14. únorem přesvědčují květinářství, prodejny parfémů a spodního prádla i obchůdky se sladkostmi či svátečními přáníčky. Svatý Valentýn, svátek zamilovaných, zapustil už pevné kořeny i v Česku.

Fotografie z Alžírska a Toga vystavují společně Dana Kyndrová a její matka Libuše Kyndrová. Libuše fotografovala v letech 1964-1966 v Alžírsku a Dana v roce 1975 v Togu. Výstava se do 8. května koná v Galerii 35 ve Francouzském institutu v Praze, ve Štěpánské ulici.

Cesty na Sibiř náleží k nejvýraznějším současným českým prózám. A také je tato kniha Martina Ryšavého jednou ze tří nominovaných na cenu Magnesia Litera za rok 2008 v kategorii Próza. Přesto si autor mohl něco odpustit, píše v recenzi Dora Kaprálová.

- Byla dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Revue fotografie a později také měsíčníku Fotografie-magazín.

hyperbolami popisoval její první roli v Revue N?gre v Théâtre des Champs-Élysées jeden

Upřímně řečeno, asi je vcelku jedno, jestli je pod literárním (nebo jakýmkoli jiným uměleckým) dílem podepsána žena nebo muž. Na druhou stranu je fakt, že kromě beletristického Tipu týdne mezi dalšími autory dnešní nabídky najdeme už jen jedno jediné ženské jméno. Svědčí to o něčem?

Film Amélie z Montmartru, který získal na karlovarském festivalu Křišťálový globus, se stal ve Francii opravdovým fenoménem. Nejen, že na něj přišly milióny diváků, ale také přitahuje na místa, kde se odehrává, stovky obdivovatelů. Režisér Jean-Pierre Jeunet (tvůrce snímků Delikatesy, Město ztracených dětí a v USA také čtvrtého pokračování Vetřelce) totiž natočil svůj film na konkrétních místech na Montmartru a jeho úspěch z nich udělal do značné míry poutní místa.

Starší Bratr Leif ji naučil padat. Otec Wilhem dceři vštěpoval: "Nesmíš se bát lidí." Matka Selma rozhodla, že na ledě odloží sáhodlouhé sukně. A zrodila se revolucionářka. Norská krasobruslařka Sonja Henie, dívka z éry jednoduchých skoků, změnila pohled na ženský sport, sportovní byznys i svět stříbrného plátna.

Na sto padesát bývalých členů Semaforu, kteří divadlem prošli od jeho založení, se má dnes sejít v pražském Hudebním divadle Karlín, aby oslavili úctyhodné narozeniny - Semaforu je totiž dnes čtyřicet. "Všichni se ale do programu nevtěsnají, a tak se na scéně objeví alespoň ti, kteří se nejvíce vepsali do dějin showbyznysu," říká šéf a jeden ze zakladatelů Semaforu Jiří Suchý.