Zas tu mame leden. Na koncu roka sme tu trochu posrandovali s tu sněhovu kalamitu a včil koněc srandy a hibaj do roboty. Mirek se na šichtě chlubil, že chtěl využit, jak měl karu zavalenu sněhem, tuž se večer po navratu z knajpy rozhodnul, že se zrobi iglu.

Tajemství života před stovkami tisíc let pomohou odhalit rekordně staré vzorky DNA (kyseliny deoxyribonukleové), které nalezli badatelé ve věčně zmrzlé půdě na Sibiři a v jeskyních na Novém Zélandu. Pocházejí z rostlin, které tu žily před 400 tisíci lety, a ze zvířat, která vyhynula před tisíci lety.

Na první pohled se dmou sebedůvěrou jako mohutní samci. Ve skutečnosti jsou klubky svíjejících se nervů. Slídičům Objevu DNES se podařilo zjistit, že jak Paroubek, tak Topolánek počítají s drtivou volební porážkou a hledají si poctivé civilní zaměstnání.

Zytra to vypukně. Z radyja budu cely den vyhravať koledy a cela Ostrava budě taka inši - taka melancholicka. Možna aji trochu sněhu napadně a jak se zadařy, večer budu vzduchem litať vločki jak vši s padakami.

Nedavno sem se nastavil raniho kohuta, kery mě budi na šichtu, jaksyk zle. Zakokrhal inač než měl a jak sem už němoh usnuť, tuž co? Vyrazyl sem na šichtu spiš. Taka cesta do roboty ma vyhodu v tym, že lokalka neni ucpana jak syfon u vany a člověk se može v klidu lapnuť kaj chce a aji se přečitať noviny.

Rok utek jak mliko na pecu a už je tu zas ten čas, kery maju tak rady male hodne děcka. Zlobive už meň, bo tym doněse Mikulaš s čertem tak akurat uhli, ale nevim, esli to aji neni lepši přy včilejšich cenach eletryki.

Němožu se pomosť, ale letošni zyma už mě fakt smoli. Už se přypadam jak ty srnki, kere su tak utahane, že němožu dojsť ani ku krmelcu. Předevčerem sem se na šichtě zahral na novinařa a zrobil sem taku malu anketu, jak ludě řeša tu zymni depresyju.

Mnoho lidí jezdí do Prahy za vyšším výdělkem. Řada jich přijede i z Ostravska. A proto tyto "spanilé jízdy" komentuje pro MF DNES člověk vystupující pod přezdívkou Ostravak. Tento anonym už vydal několik knih, které se staly bestsellerem. Jeho totožnost je neznámá.

Rano, jak jezdim lokalku na šichtu, se věčinu snažim chrněť. Jak mam pravě štěsti a něpředběhně mě jakisyk mladežnik s baťohem na řbetě, lapnu na stolek, zavřu oči a přectavuju se sam sebe v lužku.

Povim vam, taku haldu sněhu tajak minuly patek, sem už dluho neviděl. Jak začlo rano sypať, tak sypalo a sypalo cely den a celu noc, jak by tam nahuře chtěli splnit plan za Štědry den aji za minule roki, kere byly spiš na vodě jak na sněhu. Vločki za oknem u svařaku byly pěkne a romantycke do te doby, než mi zachrochtal tydlifon a v nim mama.

Nalada na šichtě byla ten tyden tajak to počasy. Všecy zamračeni, jak kdo co po kim chtěl, ten na ňho vyjel a už se štěkali jak v psym utulku přy navštěvach. Bliži se koněc roku, tuž nas šef honi jak nadmute kozy a jak je chvilu klid, přyjdě Jaruna a začně otravovať s Pařyžu.

Semtam se mi zda, že mam jakusyk poruchu, bo se něchavam inspirovať našimi politykami. Tuž ni, že bych se fotil, vylepoval po kandelabrach a lhal na potkani, to zas ni, ale sleduju, co dřystaju, jak se chovaju a skušam to vetknuť do mojeho normalniho života. Že bych měl lehce megalomanske sklony?